Sváteční

Napsal(a) míša,

28

Zdravím, lidičkové, jakpak se máte?

Před šesti lety jsem poprvé místo „vánoční pohlednice“ poslala všem mým milým lidem psaníčko s muzikou; důvod byl prostý – neuměla jsem udělat nic, co by se alespoň vzdáleně podobalo těm krásným věcem, které běžně vytváříte vy…hloupé, že? Ale nejlepší na tom bylo, že moje první psané vánoční přání dost fungovalo, tedy alespoň vaše rekce byly pochvalné, takže proč to měnit?
Tak si zase pusťte trochu vánoční muziky, letos trošičku „do vesela“ a zavzpomínejte se mnou na rok 2016

Abych na nic nezapomněla, zobracela jsem pár stránek kalendáře, jak jinak než kavalířího a když pominu poznámky typu – nehty, kadeřnice a masáž, většina zapsaných věcí se týká pejsků a lidí okolo nich.

S dědou Alfíkem jsme vymetli většinu výstav a měli jsme docela úspěch. Matla si vzpomněl na ty desítky hodin, které jsme před devíti lety trávili běháním okolo Kongresového centra a šlapalo mu to jako za mlada… a pak tu mám hodně poznámek týkajících se „cvičáků“ s Frantou Šustou. Výstavní předvedení pejska na volném vodítku se už pro většinu z vás stalo samozřejmostí a já mám radost, že kavalíři jsou první plemeno, tedy myslím jako celek, které handleři natahají za krk, neklekají si k němu na zem a „nemodelují“ každou kavalíří tlapku zvlášť, jak to bylo běžné ještě před pěti lety… tedy zase jsme v něčem první, bravo, miláčkové... 

Krásná setkání se nám povedla. Tradičně na jaře v Olomouci, v létě v Srnčí a na podzim v Praze; to bylo obzvlášť vydařené, sešlo se nás opravdu hodně, takže nápad pořádat vyhlášení TOP kavalíra právě při tomto setkání, se ukázal jako velmi dobrý.

Také nesmím zapomenout na naše výstavy. Letos byla po dlouhých letech klubovka v Brně a všechna čest a sláva, povedla se. Myslím, že tím byla založena moc pěkná tradice a připadá mi správné, když má klub v názvu - Čech, Moravy a Slezska - ,aby se alespoň některé výstavy pořádaly jinde než v Čechách.

No a nakonec i ta nová kavalíří knížka, věnovaná mým nejmilejším juniorhandlerům, tedy Aničce, Alánkovi a Martínkovi, byla vámi všemi přijata velmi hezky. Píšete mi, jak jste se při čtení pobavili, jak vám moje povídání pomohlo od smutku a jak vaříte podle „zaručených a těch nejlepších“ receptů… to mě moc těší, opravdu! Jiní autoři nemají to štěstí, aby jim většina jejich čtenářů řekla, co si o jejich knížkách myslí; já tu kliku mám a jsem za to ráda.

Tak doufám, že se  zase s většinou z vás potkám příští rok na nějaké té kavalíří „veselici“, třeba při křtu knížky 28. ledna 2017 v Praze nebo na nějaké výstavě, či setkání, anebo na mé milované chajdaloupce, kam se zase plánuji na celé léto odstěhovat.

Mějte se hezky, lidi moji, a užijte si svátky s těmi, bez kterých by snad ani život neměl cenu… a samozřejmě že taky s pejsky, jak jinak...