Máme neuvěřitelné štěstí

Kapitola 25

Máme neuvěřitelné štěstí

Ch25Vraceli jsme se z neúspěšných námluv a já ještě z auta zavolala pana Krále, aby věděl, jak jsme dopadli. Zdržela jsem se sice komentáře ohledně bytu a osoby paní chovatelky, zato “plemeníka tchoře“ jsem mu vylíčila v barvách.

Když popadl dech, moc nás pochválil, že jsme se nedali nezodpovědnou babou zvrtačit a přidal informaci, která mně dostala. Black Husar už nebydlí u holandských hranic, ale v Děčíně. Jeho původní majitelé museli odjet na dva roky do USA a tak nabídli některé psy a fenky známým chovatelům. Manželé Frankovi si ho minulý týden přivezli domů. Ano, má platná všechna zdravotní osvědčení z Německa, je u nás přeregistrovaný a jak zná Pavla a Hanu, určitě je „ve formě“, tedy žádný nemocný a špinavý ubožák, ale čistý a sebevědomý pejsek. Hned jim zavolá a dá nám vědět, jak se domluvili. Zítra je neděle, tak si můžeme udělat pěkný výlet.

Převyprávěla jsem obsah telefonátu Martinovi, ale ani jsem moc nedoufala, že bude souhlasit. Z jeho výrazu jsem totiž usoudila, že ho profi chovatelé těžce zklamali.

„Hele, zkusíme to ještě naposled a jestli to ani v Děčíně nebude lepší, slibuji, že už nikam nepojedeme, ano?“

Manžel se na mně podíval pohledem umírající labutě a nepatrně kývl. Tohle mi tedy prošlo, ale jestli to budou další Bledých, tak mám se štěňátky utrum.

V neděli jsme vyrazili celá rodina, protože Lucka už odmítla zůstat s Honzou doma. Prohlásila, že si tu taškařici rozhodně nenechá ujít, tak jí naše vylíčení nezdařené svatební cesty pobavilo… Že jsem já, pipka hloupá, nemlčela, mohla jsem mít o svědka méně.

V Děčíně nás čekala otevřená vrata do nádherně upravené zahrady plné rododendronů a usměvavá paní Franková, obklopená smečkou úžasných pejsků. Nechali jsme pro jistotu Tofi-Fee s Luckou v autě a šli domluvit podrobnosti. To byl tedy rozdíl! Všude čisto a naklizeno, pejsci spokojení, načesaní a Black Husar, naprosto fascinovaný paní Hankou, z ní nespustil zamilované oči. Když si sedla v obýváku do křesla, hned se jí vnutil na klín.

Pan doktor Frank vykoukl z pracovny a dřív než ruku nám podal složku s Husarovými papíry. Pak odvelel všechny pejsky do zimní zahrady, zavřel za nimi prosklené dveře a vyzval nás, abychom přivedli fenečku. Rád by jí prý potřásl tlapkou v klidu, protože pak už na to asi nebude čas. Ani jsem netušila, jakou bude mít pravdu.

Tofínka se přivlnila jako harémová tanečnice a docela bezostyšně si prohlížela „chlapy“ za sklem; ani jsem se jí nedivila, bylo tedy na co koukat. Domácího pána obšťastnila letmým polibkem a dál se věnovala hecování zavřených psů.

Souhlasila jsem s paní Frankovou, že napřed odbudeme svatbu a pak si dáme kávu a tak byl vypuštěn onen německý zázrak. Prý to bude jeho první krytí u nás, tak jsou zvědaví, jak mu to půjde. To mně trochu překvapilo; proč by to nemělo jít? Z mé vlastní bohaté zkušenosti vím, jak jsou psi šikovní… i přes plot skočí, ale Hana se smála a hned mně poučila, že to není tak jednoduché. Někdy se takový akt ani nepovede.

Požádala mě, abych chytila Tofču za obojek, protože podle jejího názoru si jí Husar namlouval už dost dlouho a šikovně podržela zadeček fenky, aby jí mohl pejsek nakrýt.

Ale Tofi-Fee měla připravený jiný scénář. V zásadě sice souhlasila, že se v Děčíně vdá, ale rozhodně nebyla smířena s tím, abychom jí drželi a navíc byla skálopevně přesvědčená, že si bude moci z té smečky krasavců sama vybrat. Vyvlékla se mi z poněkud volného obojku a rozeběhla se po zahradě. Psi za dveřmi zavyli, Black Husar nadskočil a jal se jí pronásledovat mezi keři a doktor Frank kývl na Martina a zmizeli spolu za dveřmi pracovny.

Když pejsci běželi páté kolečko, šťouchla jsem loktem Lucinu, která se smála jako blázen a vysvětlila Honzíkovi, že Tofínka zkouší ženicha, jestli je zdravý a silný. Paní Franková na mně mrkla a nabídla Honzovi krabici lega, mně panáka becherovky a Lucce grepový džus. A snoubenci běhali…

Nakonec se Tofínka nechala přesvědčit, že Black Husar je opravdu ten nejlepší partner do nepohody (vydržel zahradní dostihy a ani se moc nezadýchal) a pod beztrnnou ostružinou ho milostivě vyslyšela. Dokonce nám dovolila, abychom je s paní Hankou po dobu svázání přidržely.

Honzík postavil z lega hrad, Lucka dopila limču a povídala si s paní Frankovou o odrůdách rododendronů a z pracovny se ozýval hlasitý chlapský smích.

Zkrátka všechno bylo tak, jak mělo být – naprostá pohoda.